2.2.4. Funkce banky státu
Centrální banka vede účty a provádí některé operace pro vládu, centrální orgány, orgány místní moci a správy a některé podniky veřejného sektoru.
Mezi hlavní operace, které provádí centrální banka pro vládu, patří správa státního dluhu – činnosti spojené s poskytováním a splácením úvěrů státu, platbou úroků, emisi pokladničních poukázek a dluhopisů apod.
Poskytnutí úvěru státu je ve vyspělých tržních ekonomikách podmíněno úpisem státních cenných papírů a jejich umístěním na peněžním a kapitálovém trhu. Přímé úvěrování státu centrální bankou /bez účasti cenných papírů/ je dnes v těchto ekonomikách ze zákona již buď zakázáno nebo výrazně omezeno. Důvody jsou tyto:
Stát je ve svých výdajích limitován jednak příjmy jednak objemem úvěru z prodaných státních cenných
papírů Nadměrné množství těchto cenných
papírů by trh buď vůbec neakceptoval nebo jen za velmi nízkou cenu a to je
nevýhodné. Zjednodušeně můžeme říct, že výdaje státního rozpočtu se
rovnají příjmům do státního rozpočtu plus příjem z emise státních
cenných papírů.
Státní cenné papíry představují úvěr poskytnutý státu, kdy na
straně věřitelů vystupují zatím jen tržní subjekty, především banky.
To je velmi důležité z hlediska vlivu na měnovou stabilitu. V tomto
případě obvykle nedochází ke změně množství peněz v oběhu, ale
jen k přesunu již emitovaných peněžních prostředků od věřitelů k dlužníkům.
Stejný nulový dopad by měly nákupy domácnostmi nebo podnikatelským sektorem.
Celý proces však může pokračovat vstupem centrální banky na trh v pozici nakupujícího. Může nakupovat od dalších bank a někdy i od velkých firem. /Nikoli tedy přímo od státu, ale zprostředkovaně přes trh./ V okamžiku, kdy centrální banka započne tyto nákupy,dochází k růstu množství peněz v oběhu. Hovoříme o monetizaci státního dluhu a v tomto případě má úvěr poskytnutý státu dopad na celkové množství peněz v oběhu. Nebezpečí inflačních účinků monetizace státního dluhu vedlo ve vyspělých tržních ekonomikách nejen k zákazu přímého úvěrování státu ze strany centrální banky, ale také k posilování její samostatnosti – zde ve smyslu zrušení povinnosti banky odkupovat státní cenné papíry v případě, kdy emise nejsou v plném rozsahu akceptovány trhem.
Kromě správy státního dluhu má centrální banka další funkce a sice: vedení účtů, inkasa a úhrady a další operace související s běžným hospodařením státního rozpočtu v daném období. I při vyrovnaném nebo přebytkovém státním rozpočtu může v průběhu doby krátkodobě docházet k časovému předstihu výdajů před příjmy. Také v těchto případech musí být schodek kryt emisí státních cenných papírů /krátkodobé pokladniční poukázky/.
V souvislosti se správou státního dluhu a operacemi souvisejícími s běžným hospodařením státního rozpočtu se o centrálních bankách mluví jako o fiskálních agentech vlád.
Funkce banky státu spadá do sféry mikroekonomické.
