Otázky:

1. Jmenujte a vysvětlete zásady podnikání obchodních bank?
2. Mohou banky podnikat se stoprocentní jistotou? Jaká rizika podstupují?
3. Jak jsou klienti bank chráněni proti rizikům, které banky podstupují?

Řešení:

1. Zásada rentability - z dlouhodobého hlediska banka musí podnikat tak, aby její výnosy byly vyšší než náklady (a dosáhla tak zisku). Pouze krátkodobě a velmi opatrně může více investovat a být dočasně ztrátová (akvizice = banka koupí jinou banku, investice do technického vybavení např. internetové bankovnictví, kartové programy apod.). Tuto zásadou se banka řídí při stanovování svých úrokových sazeb a ceníku poplatků za poskytované služby. 

   Zásada likvidity - banka musí sledovat rozložení svých aktiv (hotovost, pohledávky, cenné papíry, nemovitosti a jiná aktiva - každé z těchto aktiv má jinou likviditu = schopnost rychlé přeměny na hotovost), aby byla schopná v případě potřeby dostatečné množství aktiv převést rychle na hotovost a vyplatit požadované vklady vkladatelů.

   Zásada jistoty - banka musí pečlivě hlídat rizika svého podnikání, tak aby svým klientům (a samozřejmě i sobě) zajistila maximální bezpečí pro jejich vklady a jistotu navrácení vkladu navýšeného o zhodnocení. Podnikání v oblasti bankovnictví je více než kterékoliv jiné závislé na důvěře vkladatelů.

2. Banky by podnikaly se stoprocentní jistotou pouze v případě, že by ke každému vkladu vytvořily stoprocentní rezervy. Pak by ovšem neměly prakticky s čím podnikat (co půjčovat na úvěry) a navíc by si nevydělaly na úroky, které slíbily vkladatelům. Banky tedy nevytváří stoprocentní rezervy ke vkladům a podstupují určitá rizika. První riziko je v případě, že by všichni vkladatelé chtěli v jednom okamžiku vybrat všechny své vklady, nebudou schopny tyto vklady vyplatit. Další riziko vzniká na straně dlužníků, kterým banka půjčuje peníze, a to riziko z nezaplacení (v lepším případě z pozdějšího placení) dlužné částky včetně úroků. Banky musí pečlivě hodnotit bonitu a solidnost klienta, než s ním podepíší úvěrové smlouvy. Tato rizika nazveme úvěrová. Další rizika jsou spojena se stanovením výše úroků - banky volí mezi pevným úročením (v období stabilní inflace a kurzových přepočtů) a pohyblivým úročením (většinou navázaným na některouz klíčových sazeb centrální banky, např. diskontní sazbu). Do věřitelských a dlužnických vztahů totiž banky vstupují většinou na delší časové období, během kterého může dojít k zásadním změnám podmínek (ekonomických i mimoekonomických). Vzhledem k tomu, že hodnota peněz není stabilní (může docházet k inflaci nebo deflaci) a také významný vliv na hodnotu mají kurzy k ostatním světovým měnám, musí banky propočítávat a eliminovat i rizika inflační a devizová.
3. Stát má zájem na stabilním a funkčním bankovním sektoru, který dává klientům (domácnostem i firmám) jistotu jejich vkladů. Pokud by klienti nedávali peníze do bank, ty by neměly z čeho poskytovat firmám úvěry, firmy by stagnovaly popř. bankrotovaly a hospodářství by mělo klesající výkonnost se zřetězením všech následných příčin ( nezaměstnanost, sociální nepokoje atd.). Banky tedy pomáhají přeměnit úspory na investice. Stát proto garantuje do určité výše vklady v bankách občanům, pro případ, že by banka zkrachovala. Zatím se tyto garance v ČR netýkají devizových účtů. Stejně tak stát negarantuje vklady v kampeličkách - nemají statut bank (kampeličky mají vlastní fond pojištění vkladů, ovšem svou velikostí zatím nedostatečný).

 zpět na stránku výuky         další test