3.2.2.3.2 Elektronické bankovnictví 

Pojem elektronické bankovnictví /direct – přímé nebo také vzdálené/ se vžil pro označení elektronické formy komunikace mezi bankami a jejich klienty. Při vyřizování svých bankovních operací nepřichází klient do osobního kontaktu s pracovníky banky, ale provádí operace ze svého terminálu nebo jiného technického zařízení, které je veřejně dostupné. Jde o trend, který jde ruku v ruce s rozvojem informačních a telekomunikačních technologií, s vyšší výkonností výpočetní techniky a snižování ceny, za kterou je prodávána. Elektronické bankovnictví nemůže mít žádnou přesnou , taxativně vymezenou definici. Je to pojem, jehož aktuální obsah se vyvíjí spolu s informačními a komunikačními technologiemi. Nejlépe jej vystihuje pojem vzdálené bankovnictví.

Charakteristické rysy služeb zařazovaných do oblasti elektronického bankovnictví jsou následující:

          k poskytování služeb dochází prostřednictvím elektronického kanálu

          na jedné straně je klient s určitým technickým vybavením a na druhé straně je buď přímo automatický systém banky nebo pracovník obsluhující tento systém

          klient musí být při elektronické komunikaci vždy jednoznačně identifikovatelný a jeho právo vykonat požadovanou operaci je vždy ověřeno určitým autorizačním mechanismem

          nejčastějšími operacemi jsou zde tuzemský platební příkaz a stav peněz na účtu

Výhodou pro klienta je ušetřený čas /nemusí navštívit banku, nepřetržitý pracovní provoz/ a může s bankou komunikovat z různých míst. Banka rovněž ušetří a sice na transakčních nákladech.

Nevýhodou pro klienta je nutnost mít a umět ovládat patřičné technické vybavení. Banka se v prvních fázích při zavádění patřičných systémů  potýká s vysokými finančními náklady, problémem je rovněž nutnost jednoznačné identifikace klienta bez osobního kontaktu a vysoké nároky na bezpečnost komunikace.

předcházející strana     obsah     následující strana                       test