hardware nebo-li card-based /elektronické peněženky/a) Vývoj elektronického bankovnictví
Za počátek elektronického bankovnictví můžeme považovat
vznik debetních platebních karet , u kterých jsou transakce účtovány
okamžitě nebo s minimálním časovým zpožděním. Dalším významným
vývojovým stupněm bylo zahájení činnosti First Direct Bank v Leedsu,
banky která obsluhuje své klienty pouze „na dálku“ prostřednictvím
telefonních linek. Přibližně v té době začínají velké banky nabízet
svým klientům služby založené na komunikaci prostřednictvím osobního počítače
a modemu – tj. služby, které jsou známé pod komerčními názvy
homebanking, officebanking nebo telebanking. V současnosti nejaktuálnějším
vývojovým trendem je využití internetu pro poskytování bankovních služeb.
Současně s tím dochází také k vývojovému zlomu v oblasti
technologií platebních karet, kdy tradiční magnetický proužek je nahrazen
čipem, který umožnil vznik tzv. Smart Cards a projektu elektronických peněženek.
Poslední fáze vývoje elektronického bankovnictví pak vyúsťují do vzniku
tzv. elektronických peněz. Tyto peníze znamenají „uloženou
hodnotu“ či předplacený platební mechanismus pro výkon plateb prováděný
prostřednictvím prodejních terminálů, přímých transferů mezi dvěma zařízeními
nebo otevřených počítačových sítí jako je internet. Produkty „uložené
hodnoty“ zahrnují mechanismy:
hardware nebo-li card-based /elektronické peněženky/
software nebo-li network-based /digitální, elektronická hotovost, e-cash/.
Bankovky a mince jsou zde zastoupeny unikátními čísly, vydávanými pověřenými
institucemi. Tato čísla reprezentují částky peněz, je možné je znovu používat,
ale najdou kopírovat.
Rozdíl mezi těmito formami elektronických peněz spočívá v anonymitě elektronické hotovosti.
